Viděli jste ty roztomilé fotky miminek a pejsků nebo kočiček? Přemýšlíte, že byste si nějakého mazlíčka pořídili k miminku domů, nebo už mazlíčka doma máte a očekáváte nový přírůstek? Není pochyb o tom, že soužití dětí se zvířaty může být prospěšné a obohacující pro obě strany. Zvířata mohou dětem přinést radost, učit je zodpovědnosti a empatii, poskytovat jim klid, společnost a lásku. Nicméně, než se rozhodnete přivést domácího mazlíčka do rodiny nebo dítě ke zvířatům, měli byste zvážit některé aspekty jejich soužití.
Co byste měli před pořízením domácího mazlíčka k dětem nebo přivedením dítěte ke zvířatům vědět?
1. Životní styl a potřeby zvířete
Rozhodněte se, jaké zvíře nejlépe zapadá do vašeho životního stylu a prostředí vašeho domova. Každý druh má totiž specifické potřeby ohledně stravy, prostoru, cvičení a péče. Například psi vyžadují pravidelné procházky a společnost, zatímco ryby potřebují pravidelnou údržbu akvária.
- Pokud máte aktivní životní styl a rádi trávíte čas venku, pes může být skvělým společníkem. Některá plemena jsou velmi hravá a energická, jiná jsou spíše klidná a vhodná i pro bytové prostředí. Určitě se informujte předem, zda je dané plemeno pro soužití s dětmi vhodné.
- Kočky jsou obecně nezávislé a vyžadují méně pozornosti než psi. Jsou proto vhodné i pro lidi žijící ve městech.
- Pokud máte omezený prostor, můžete zvážit ptáka nebo malého hlodavce (ideální je třeba králíček, morče nebo křeček). Jsou to skvělí společníci pro děti a vyžadují méně péče než psi nebo kočky.
- Pokud chcete bezkontaktní zvířátko, můžete zkusit rybičky, ještěrky nebo suchozemskou želvu.
Pamatujte na to, že přivedení zvířete do rodiny může znamenat změnu ve vašem životě. Připravte se na úpravu svého každodenního harmonogramu a počítejte s tím, že vašemu mazlíčkovi budete muset nějaký čas věnovat.
2. Příprava na zvíře
Před pořízením zvířete si udělejte důkladný průzkum o jeho potřebách, nákladech na stravování, pomůcky a zdravotní péči. Mějte plán pro jeho výchovu, cvičení a sociální interakce.
Pokud už doma mazlíčka máte a miminko teprve čekáte, měli byste ho na příchod nového člena domácnosti dobře připravit. Váš mazlíček totiž nemusí být na děti vůbec zvyklý. Můžete se domluvit třeba s přáteli, které již děti mají, nebo se s vaším mazlíčkem vydat mezi děti (např. na dětské hřiště) a postupně svého miláčka v kontaktu s nimi trénovat a povzbuzovat.
V případě, že máte psa, před návratem z porodnice je dobré vzít látkovou plenu nebo čepičku, která je „provoněná“ miminkem, a nechat ji vašeho pejska očichat. Až se pak vrátíte z porodnice domů, bude váš pejsek pach nového kamaráda předem znát a seznámení proběhne snadněji.
3. Zodpovědnost a bezpečnost
Zvíře je závazkem pro celou rodinu. Učte své děti, že péče o zvíře zahrnuje pravidelné krmení, čištění a zajištění jeho pohodlí. Zodpovědnost za mazlíčka by měla být sdílena mezi všemi členy domácnosti.
Určitě je vhodné učit už od miminka, jak se ke zvířeti chovat, jak ho hladit, co se mu líbí a nelíbí. Pozorovat signály, které zvíře vysílá. Každý tvor by měl mít také své místo, kam se může schovat do bezpečí a „mít svůj klid“. Pamatujte si, že jakmile je dítě v blízkosti zvířete, mělo by být neustále pod dohledem.
Myslete na to, že pořídit štěně či kotě k miminku se může zdát roztomilé, ale bude to hodně práce na obou stranách. Pozor na hravá mláďátka, protože ta mají drobné, ostré zoubky i drápky a při hře mohou miminko velmi snadno škrábnout nebo nechtěně kousnout.
4. Alergie a zdravotní rizika
Před pořízením domácího mazlíčka zvažte, zda někdo z rodiny nemá alergii na srst, peří nebo sliny zvířat. To by vám mohlo soužití s vaším miláčkem dosti zkomplikovat.
Ujistěte se také, že vaše zvíře má všechna potřebná očkování a odčervení, abyste minimalizovali riziko přenosu nemocí na děti, a že je zdravé. Nemocná zvířata mohou prožívat bolesti a stres, a to se může negativně projevit na jejich chování.
5. Finance a náklady
Péče o zvíře může být finančně náročná, proto myslete i na to, zda vám váš miláček neudělá čáru přes rozpočet. Spočítejte si zejména náklady na pořízení, krmení, veterinární péči a další výdaje spojené s péčí o zvíře. Ujistěte se, že jste na tyto dodatečné výdaje připraveni.
Velmi často se stává, že některé rodiny tyto náklady podcení a následně se ocitnou v situaci, kdy si nemohou dovolit poskytnout zvířátkům potřebnou péči. Je zvlášť smutné, když pak zvíře kvůli nedostatku financí končí opuštěné na ulici nebo v útulku.
Zkušenost Jany, zakladatelky Jsem máma
Doma máme kočku, kterou jsem si pořídila před pěti lety, když se mi narodil první syn. Micina byla neskutečně hodná a chápavá. Přestože ji Martínek doslova tahal za všechny strany, nikdy ho neškrábla, nekousla, ani se po něm zle neohnala. Pro Martínka to bylo obrovské zpestření a dokázala ho zabavit na celé hodiny. Oba se měli opravdu rádi.
Když se nám pak narodil druhý syn, Kubík, naše Micina byla opět středem pozornosti. Sledoval ji, díval se na ni a zajímal se. Naštěstí však jen z náruče nebo nosítka, takže byl vlastně neustále pod dozorem. Žádné nebezpečí zde nehrozilo. V šesti měsících pak začal aktivně lézt a objevovat svět, otevíral šuplíky a skříňky, utíkal za robotickým vysavačem a za vším, co se hnulo. Tehdy jsem začala být samozřejmě ostražitější a pokaždé, když se proti Micině rozběhl, raději jsem je od sebe oddělila, abych zabránila případnému střetu. Věděla jsem, že naše kočka neublíží ani mouše, ale promlouval ve mně přirozený mateřský instinkt a pud ochrany.
Jednoho dne, když jsme byli všichni doma a chystali oběd, Kubík se batolil po podlaze a z ničeho nic se rozběhl proti Micině, která mezitím klidně odpočívala pod stolem. Byl to mžik, šáhl jí na bříško, zatáhl za srst a Micina se po něm ohnala. Důvěřivý Kubíček neznal strach, a jak měl u kočky hlavičku, škrábla ho drápkem do oka. Očičko se mu zalilo krví, byl to strašný pohled, krev mu stékala i po tváři. Vypadalo to, že má po oku! Nechali jsme oběd obědem, vypnuli sporák a ihned vyrazili do Jičína na pohotovost. Protože byla neděle, v nemocnici nebyl nikdo přes oči a poslali nás do Hradce. Byl to pro nás doslov závod o čas, nevěděli jsme, jak vážné je Kubíkovo poranění a prožívali jsme s ním každou minutu.
Na oční pohotovosti v hradecké fakultní nemocnici jsme si poslušně vystáli prázdnou čekárnu, než se k nám uráčila arogantní sestra, které nedělní služba doslova lezla krkem. O stav miminka se nikdo nezajímal a ještě k tomu nás poslala ven do bankomatu pro hotovost na regulační poplatek, bez toho nás prý přijmout nemůže. Když jsme se konečně dostali dovnitř, doktorka se Kubíčkovi podívala na oko, ale přesvědčit šestiměsíční miminko, aby se při vyšetření nevrtělo, není žádná sranda. Kubík měl naštěstí pouze poraněnou bělimu, tři malé řezy, které způsobily krvácení. Nasadili jsme antibiotika, kapali do oka a aplikovali mast na každý spánek. S okem jsme pak ještě docházeli na kontroly, ale dobře se mu hojilo a krev se postupně vstřebala.
I takhle může dopadnout setkání miminka s domácím mazlíčkem. My jsme měli štěstí! Kubík o oko nepřišel, ale u zvířat je potřeba dávat pozor. I hodná kočka nebo pejsek, které jinak nic nevytočí, dokážou překvapit. Já osobně obdivuju hlavně našeho Kubíka, oko měl zalité krví, a přesto se na nás stále usmíval a z nosítka spokojeně pozoroval svět. A jak dopadla naše kočka Micina? No, ještě se na ni trošku zlobíme a nepouštíme dovnitř, ale Kubík, ten vůbec – pro něj je Micina opět cílem zvídavosti a lezl by za ní pořád.
Zkušenost maminky Báry z týmu Jsem máma
Naše děti jsou od mala se dvěma psy, psy je milují. Zvláště pořízení druhého psa jsme zvažovali s ohledem na rodinu, vybrali jsme si švýcarské bílého ovčáka, který je rodinný typ. Od mala děti bránila i v kočárku. Od štěňátka jsme ji učili různým věcem, šahali jí do jídla apod., abychom ji připravili na děti. Po příchodu dětí, jsme seznamovali nejdříve očucháním jejich oblečení a hned po návratu z porodnice. Společně si hrajeme, sedíme na sedačce, nestraníme nikomu.
Někomu to může přijít zlé, ale my jsme pro obě děti měli ohrádku. Když jsem potřebovala na záchod, vysprchovat se, skočit pro balíček, měla jsem jistotu, že už i lezoucí či čerstvě chodící dítě nemůže k našim psům samo, pokud tedy zrovna nebyli venku. Psům sice věřím, ale vím, co za neplechy může malé miminko či batole udělat, pes to nebude čekat a může se ohnat, i když dítě miluje. Budu raději za hroznou matku, která na chvíli zavře dítě do prostorné ohrádky, než aby se stalo neštěstí. Mimo to ohrádka chrání dítě i před dalšími věcmi v domě, které rádo prozkoumává.
Když byl starší syn větší, učili jsme se, jak se ke psům chovat. Občas je teď sice rozjívený a chce je třeba honit po baráku, takže práce nekončí a stále vysvětlujeme, co je psům příjemné a co ne. Má ovšem už teď úžasný vztah ke všem zvířatům, ví, jak se chovat k těm cizím, že musí požádat o dovolení a přistupovat k nim opatrně.